Obnova zapomenutého hesla

Založení nového účtu

Tenerife - Anaga, aneb dál na východ už to nejde…

V průvodcích se dočtete, že pohoří Anaga na východním výběžku ostrova je i v létě nejdeštivější, ale díky tomu i nejzelenější oblastí. Cestu sem jsme si tedy naplánovali na den, který sliboval slunečnou předpověď.

Prvním úkolem bylo projet městem Laguna, což se nepodařilo úplně hladce a napoprvé, ale díky ochotě místních, kteří sice neumí anglicky, ale zato ovládají schopnost výrazně gestikulovat, jsme se nakonec nějak vymotali. Pomocným heslem bylo jméno městečka Las Mercedes. Hned za ním jsme vjeli do neprostupných deštných lesů a předpověď nepředpověď zahalila nás hustá mlha a déšť. Přesto jsme neklesali na duchu a pokračovali dál.

Na vyhlídce Cruz de la Carmen jsme stejně jako ostatní turisté zastavili a stejně jako oni neviděli ale opravdu vůbec nic… Vinuli jsme spolu se silnicí TF 12 stále dál, a jak jsme stoupali, tak se postupně rozplynula mlha a nám se otevíraly ty nejneskutečnější výhledy. Tu jsme zahlédli Atlantik na severním pobřeží po levé straně, během chvilky se otevřel pohled zase na jižní pobřeží. Když jsme se otočili, překvapil nás i výhled na El Teide.

Na vyhlídce Bailadero se TF12 stáčí doprava, my jsme ale pokračovali dál na východ, naším cílem byla vesnička Chamorga, kde silnice končí, a putování na východ, co nejdál to půjde… Čekalo nás ale ještě několik nekonečných kilometrů po úzké klikaté silničce. Naštěstí sem už zabloudí málokdo, tak jsme se protijedoucím autům vyhýbali jen párkrát.

Když jsme dojeli do Chamorga, ocitli jsme se nejen na konci silnice, ale snad i na konci světa a v úplně jiné době. Na strmých stráních je tu nalepeno pár domečků, kolem nich políčka a na nich dřou místní. Do reality nás uvedl stařík, sedící před jedním z domků a popíjející Coca-colu z plechovky… Zabalili jsme do batohu malou sváču, dostatek pití, vybavili se hůlkami a vydali se na půldenní výšlap směr Montana Tafada. Stoupali jsme po stezce, a jelikož nejsem biolog, poznala jsem jen obrovské květy agave, barevné kvítky opuncií a jako lidská hlava velké růžice netřesku.

Když jsme došli nahoru, cesta pokračovala po hřebenu tak, že vlevo i vpravo bylo vidět až k oceánu…

Po dalších pár stovkách metrů byla část cíle splněna – dorazili jsme na nejvýchodnější místo ostrova Tenerife – o tolik jiné než to nejzápadnější, ale stejně, i když jinak působivé. Můj „geocíl“ byl tentokrát splněn pouze částečně, což má své pozitivum – musíme se sem vrátit!..

Opustili jsme ospalou Chamorga a vydali se zpět. Na Bailaderu jsme pokračovali po TF12 tam, kde jsme ji opustili, směrem na jih.

Popisovat zážitky z řízení po místních horských silničkách nemá smysl, to se musí prostě zažít. Vždycky jsem si říkala, tohle je to nejhorší, co jsme zatím jeli…

A další den to bylo ještě horší. Faktem ale zůstává, že navzdory prudkým zatáčkám a strmým útesům, jsem se díky betonovým svodidlům cítila poměrně bezpečně. Platí: čím víc cifer má číslo silnice, tím hůř… Pak třeba cestou do Teno Alto na svodidla jen nostalgicky vzpomínáte. Za týden jsme tu najezdili přes osm set kilometrů, z toho po dálnici byla jen cesta z a na letiště, zbytek byl více či méně náročný a ve zdraví jsme přežili!

… Naším druhým cílem toho dne byla pláž Teresitas, vyhlášená světlým pískem, dovezeným až ze Sahary. Nejprve jsme ale vyjeli na útes, kterému se také říká Two beaches nebo Black and white. To proto, že odtud při pohledu doprava vidíte na bílou saharskou pláž, a když se otočíte vlevo, vidíte totéž v černém, tedy klasickou tenerifskou pláž se sopečným pískem.

Bylo nám divné, že na té vyhlášené „Tereze“ je poměrně málo lidí. Nadšeně jsme tedy sjeli dolů na parkoviště, připravili nezbytné plážové propriety a vydali se „lenošit“. Během chvilky jsme pochopili, proč je tu tak prázdno. Vítr tak nepříjemně zvedal ten jemňoučký žluťoučký písek, že jsme ho během chvilky měli úplně všude. Tak tedy rychle do vody zaplavat si (bylo to jediné místo, kde se nám to díky obrovským vlnolamům podařilo), rychle z vody a k autu, tady se snažit vyhrát soutěž s pískem, který se nás i našich věcí držel zuby nehty a přes hlavní město směrem zpátky do Puerta.

Znovu a poněkolikáté jsme udělali zkušenost, že to, co jsme objevili sami nebo díky Geocachingu se s tím, na co upozorňují v průvodcích, nedá měřit! Aspoň v našich očích… Dneska vyhrála Chamorga.

K fotkám ze složky Anaga a two beaches