Obnova zapomenutého hesla

Založení nového účtu

Akce - šťastné dětství...

Verunka jede na Tenerife…

Verunka je moje čtyřletá neteř a dovolenou na Tenerife pro nás zorganizovala sestra, která tam žije. Rozběhla se akce ŠŤASTNÉ DĚTSTVÍ a 1.října 2010 jsem já, můj bratr s Verunkou a babička měli odletět….Pro mě se přípravy staly nekonečně dlouhým a neustále doplňovaným seznamem věcí, které nesmíme zapomenout a co je potřeba zařídit…

Verunka se zdála být nadšená, těšila se na tetu Tinku, ale rezolutně prohlásila, že letadýlkem nepoletí, protože letadýlka padají a to naše jistotně spadne…Nevím, kde se v té blonďaté hlavičce vzala myšlenka apokalypsy, zprávy zatím nesleduje a čteme pouze pohádky českých klasiků, ale bylo dost těžké ji přemluvit. Nakonec jsme se uchýlili k malé lži – Verunčin vysněný PetShopHouse prodávají pouze na Tenerife, teta Tinka je tam našla – mně se to v Praze nepovedlo a tak by Verunka měla letět, aby si domeček mohla vybrat sama….

1.říjen 2010

Připraveno, sbaleno, čekáme na taxík a aby to Verunce uteklo, začneme si vyprávět o Praze…taxi je tu a řidič velice brzy pochopí, že Verunka není zdejší a nabídne se, že nás proveze centrem, aby Nika viděla víc než jen Vltavu. Jedeme kolem Vyšehradu a já si vzpomenu na Horymíra a Šemíka, Nika miluje koně, takže je příběhem nadšená a celou cestu na letiště už nemluvíme o ničem jiném a Šemík s Horymírem se stanou hrdiny po celý zbytek dovolené na Tenerife…Řidič taxíku –Zdenda, si nejspíš po dvacaté otázce: „A proč skákali z Vyšehradu?“ říká, že měl jet přece jen po pražském okruhu…  nicméně cena za odvoz se nám nenavýšila….

Na letišti Verunka usíná, dojmů zřejmě bylo dosti i na našeho nezmara. Probouzí se tak v půlce pětihodinového letu a až na lehkou žaludeční neurozu svůj první let zvládla..blížíme se na přistání a z okna obdivujeme majestátní Pico del Teide, které vykukuje z peřin obláčků.

Přistáváme na letišti Reina Sofia na jihu ostrova a já už po několikáté obdivuju španělské služby- všichni se na nás usmívají, dostáváme mapy ostrova (ZADARMO !!! to jistě každý Čech ocení!!!) a letáky, co všechno tu můžete vidět a než se stačíme ozhlédnout, zavazadla se už dávno otáčí na páse…a mě jako zdravotníka fascinují postavičky ve žlutém triku, s emblémem invalidy – jsou všude, kde je jich potřeba, nikdo nečeká, jako by tu fungovala tichá pošta…

Po bouřlivém přivítání nás Tinka veze do apartmánu Malibu Park , v oblasti Torviscas. Je kolem sedmé večer místního času - máme hodinu k dobru, kvůli časovému posunu, teplota kolem 25°C, od Atlantiku to příjemně fouká, podél cesty jsou vidět banánové plantáže, palmy a Verunka upírá oči k obzoru, protože všude tam jsou vysoké hory a všude tam skákal Horymír na svém Šemíkovi . Vysvětluju jí, že příběh Horymíra se stal v Česku ne na Tenerife, Nika mi odpoví: „Já vím. Ale že skákal Horymír i na Tenerife, prosím…“ Nu, co se dá dělat, když tak prosí….a napadne mě, že domorodí Guančové, měli určitě mezi sebou taky nějakého hrdinu, který tady běhal po horách. Pro dnešek ovšem lekce z historie stačilo nám všem, domlouváme se, že následující dva dny budeme trávit na pláži, neboť teta musí do práce…

2.října 2010

Na Tenerife je příjemná tma skoro až do půl osmé, těším se, že se po dlouhé době vyspím – není kam spěchat…Hluboký omyl, Verunka, snad že je zvyklá vstávat v 6.00 h do školky, snad že už se nemůže dočkat koupání procitne v 6.00h a její obět jsem já : „Romi, už je ráno, spíš?“ slyším zdaleka, ale když už je v mojí posteli, je nebezpečně blízko a nezbývá mi nic jiného než vstát – babičku a tatínka necháme spinkat. Nachystáme společně věci na pláž, prozkoumáme balkón našeho apartmánu,okolní hory jsou ještě v oparu, ale je teplo.

Kolem půl deváté už všichni vyrážíme na pláž. Vzhledem k ubytování to máme sice kousek dál, cca 20minut chůze, ale to nám nevadí, aspoň toho víc uvidíme..Patříme mezi první nadšence, ostrov se teprve probouzí, tak jako sluníčko mezi mraky.

Cestou míjíme malý přístav Puerto Colón , krásné hotely, restaurace, okolo cest a chodníků palmy, kvetoucí bugenvileye a rododendrony.

Zakotvíme na Playa deTorviscas. Samozřejmostí jsou tu restaurace,obchůdky se suvenýry, lehátka a slunečníky za poplatek, ovšem my máme v plánu stavět hrady z písku, takže nám stačí osušky. Písek je černý – sopečný, Verunka se jím celá zamaže a prohlásí, že je čerňoša – tj. černoška, ty chodí po pláži a nabízí na co si vzpomenete – hodinky, sluneční brýle, plážové šaty, zaplétají vlasy atd. Nabízí, ale nevnucují se…Černochů je tu opravdu hodně, Afrika je necelých 300km odsud, takže riskují nebezpečnou plavbu na všelijakých kocábkách po Atlantiku za lepším životem…není prý vzácností vidět razie místní policie, když se takové plavidlo blíží…

Atlantik – druhý největší oceán na světě…, voda je krapet studenější, ale na „skororovníkovém“ sluníčku to vůbec nevadí. To se občas schová za pasátová mračna, ale pozor ! i tak opaluje.My máme to štěstí, že i zmokneme Déšťivé dny jsou tu vyjímkou.Déšť netrvá dlouho a při teplotách okolo 27°C nikomu nevadí…Verunka je ve vodě šťastná – chvilku dovádí na břehu, utíká před vlnami, snaží se plavat, hledá mušle a den nám brzo uteče.

Cestou zpět ještě nakoupíme ovoce ( místní banány jsou menší, ale sladší než ty dovážené v ČR) a barel s pitnou vodou, z kohoutku není vhodná k pití ani na vaření.

Při západu slunce pozorujeme z našeho apartmánu barevné scenérie nad nedalekým pobřežím…

3.října 2010

6.00h opět budíček, Verunku neunaví ani zdejší klima…dneska jede sestra do práce později, takže se pro nás zastaví a doveze nás na známější Playa de las Américas. Od rána cítíme, že bude pěkně horko - mažeme se krémem s vysokým faktorem a v obchodě se suvenýry raději kupujeme slunečník (nejlevnější verze tu mají od 7eur), využijeme ho i v dalších dnech.

Pláž se zlatým pískem, dovezeným až ze Sahary je velká, čistá, podél opět spousta restaurací aj. institucí, které útočí na vaši pěněženku, ale co, užíváme si to, kupujeme zmrzlinu s „tetovačkou“, já mám na lýtku cosi čínského, babička na paži tygra, brácha hada a Verunka delfína – vše v rámci akce šťastné dětství 

Atlantik je tady divočejší, plavčík vymění zelenou vlajku za žlutou, jsou parádní vlny – Nika je odvážná a z vody se jí nechce a přes všechnu péči si několikrát „lokne“ – trochu ji to překvapí, ale nezastaví…když už přece jen nemůže, stavíme opět hrady z písku, které nám Atlantik o chvíli později spláchne a Verunka má slzy na krajíčku…na tuhle křivdu ovšem brzo zapomene, vlna ji podsekne nožky a ona se smíchem padá do její pěny…

Za námi je další den. Zítra, se zůčastníme organizovaného výletu po ostrově, který nabízí cestovní kanceláře…Váhali jsme, zda na celodenní akci tahat Verunku – bojí se výšek a myslím, že na malé děti je tento výlet náročný…ovšem rozdělit se nám nechce a Verunka se dušuje, že to zvládne…jedeme všichni

4.října 2010 Okruh po ostrově

Ráno před půl osmou nastupujeme do autobusu, který v hotelech podél pobřeží sbírá další turisty. Verunka pozorně sleduje cestu a bezpečně už pozná rozlehlé banánové plantáže, konstatuje: „Teto Romčo, tady je moc banánů, tady je moc opiček – že tu je moc opiček? Ty opičky budou jak obři! až sní všecky ty banány…“

Cílem je Národní park – oficiálně Parque Nacional de las Caňadas del Teide, jehož dominantou i celého Španělska je Pico del Teide s nadmořskou výškou 3718 m.

Do hor, do vnitrozemí to trvá bezmála hodinku a čím výš se autobus šplhá, cestou plnou serpentin, tím více se mění charakter krajiny. Od hustě zabydleného pobřeží, jedeme vesničkami, kde žijí domorodci, najednou se octneme v lese plném borovic, jalovců a v další fázi měsíční krajina vulkánu. Lesy, dík horku, jsou tu často ničeny požáry – jejich stopy jsou tu patrné.

První zastávku máme u skalních útvarů, jakýchsi sopečných komínů zvaných Garcíovy skály – Roques del García.

Pokud se vám zdají něčím povědemé, asi jste viděli film Planeta opic…

obdivujeme vulkanická pole, které mění barvu – od různých odstínů hnědé, černé, načervenalé, ba i zelené – to podle příměsi prvků v horninách a nad tím vším bdí Teide – jedná se totiž o stále aktivní sopku.

Bizarních skalních útvarů je v Národním parku více – pokud pojedete po vlastní ose, určitě stojí za vidění.

Druhým bodem cesty je Teide. Průvodce zjišťuje, kdo bude mít zájem o výjezd lanavkou až pod samý vrchol. Verunka překvapuje a hlásí se jako první. Kupujeme lístky a ještě než nás pustí do kabiny lanovky, vyfotí nás usměvavá „kanářanka“ Teplotní cedule hlásí, že nahoře je 6°C, oblékáme si co můžem. Cca za osm minut překonáváme převýšení shruba 800m, nahoře fouká studený vítr, ale máme štěstí, lanovka za silného větru, špatného počasí nejezdí.My máme dobrou vidětelnost a panoramata stojí za to!!!

Vídíme i La Gomeru – další z Kanárských ostrovů

, na Teide mívají i sníh (mohu potvrdit, když jsem tu byla před lety v dubnu – zbytky tu ještě ležely). Pokud by jste chtěli jít ještě cca 150m k samotnému kráteru – Rambleda – musíte mít zvláštní povolení (dá se opatřit v hlavním městě Santa Cruz).

Dole kupujeme za 6 eur naši podobenku s pozadím Teide a s květem Tajinaste – v červené podobě ji nenajdete nikde jinde na světě…. A Verunka nám nezapomene připomenout, že ten Horymír skákal z Teide!!!

Pokračujeme dál, přes malebné městečko La Orotava na severní pobřeží do letoviska Puerto de la Cruz. Severní část ostrova je zelenější, je tu více vlhkosti a počasí není tak slunečné jako na jihu. I tak se má zdejší oblast čím pochlubit. V Puerto de la Cruz se nachází soustava umělě vytvořených bazénů se slanou mořskou vodou – Lago Martinaez. Máme tu vícenež hodinovou přestávku na jídlo, stihneme se projít podél starého přístavu s pevností Castillo de Sn.Felipe, Verunka se osvěží v každé fontáně, kterou potkáme, obdivujeme surfaře bojující s příbojem na nedaleké pláži….a je nám parádně!!! Do Puerta de la Cruz se budeme ještě vracet, ve středu 6.října.

Icod de los Vinos – je další zastávkou. Městečko známé vinařskou tradicí a především 1000letým dračincem – Drago Milenario – ve skutečnosti má tak 700let a pokud se na něj podíváte, omládnete, zkrásníte  V jednom z obchůdků ochutnáváme a nakupujeme místní vína, likéry - faktem je, že některé z nich v místních supermarketech neseženete…

Posilněni vínem a likéry šplháme do Mascy – možná je zájezd koncipován takto cíleně, protože jestli jsme do Národního parku jeli přes serpentiny, nevím jak nazvat toto – mezi skalami se nekonečně dlouho klikatí úzká pěšina tak pro kamzíky a my tu jedeme busem a vyhýbáme se protijedoucím vozidlům. Klobouk dolů před řidičem. Verunka raději zavírá oči a já občas taky…

Masca je horská vesnička v pohoří Teno. Do Mascy se dělají treky od pobřeží, kdysi to prý byla pirátská osada a je tu ukrytý poklad – pokud ho nenajdete, nezoufejte, odmění se vám přenádhernou kulisou hor, lemovaná palmami a pestrými barvami rozličných květin

Poslední zastávka je vyhlídka na útesy Los Gigantes – jsou majestátní, vypínají se asi 300 m nad hladinou Atlantiku. Dělají se tu lodní výlety za delfíny a za velrybami.

Unavená Verunka podotkne: „Tady též skákal Horymír“ výlet zvládla bravurně, s řidičem se loučí španělsky: „Ola, gracias“ 

5.října Siam Park

Siam Park je aquapark ve stylu thajské – plovoucí vesnice.

Najdete ho v oblasti Playa de las Americas. Tak jako my, můžete zvolit jako způsob dopravy speciální dvoupatrový „SiamPark autobus“ – je zdarma !!!:) a jezdí se tam i zpět z Adeje, z Playa de las Americas a z Los Cristianos – každý hotel zná místa zastávek i časy odjezdu (ty jsou přibližně v 30min intervalech).Pokud budete mít voucher od delegátky CK, nebudete stát dlouhou frontu při vstupu, ale i tak čekání stojí za to !!!

Prošli jsme vstupní branou, která vypadá jako budhistický chrám, a vybaveni mapičkou pokračujeme za davem, který se zastaví u akvárka s lachtany. Chvilku pozorujeme jejich dovádění a pokračujeme k soše velkého bíleho slona se zlatým zdobením - u něj nás vyfotí fograf a my víme, že při odchodu si obrázek zase koupíme. Zaberem lehátka na uměle vybudované pláži s tím nejjemnějším pískem a hurá na atrakce…!!! Je jich tu spousta – skluzavky, tobogány s názvy jako Dragon, Vulcano, Jungle Snake, Naga Racer…ačkoli tenhle druh zábavy moc nemusím, nechávám se strhnout atmosférou a a ty nejlepší opakuju. Netroufám si jen na jednu – Tower of Power – jak už z názvu vypovídá, kdo se bojí radši tam nechoďte – i když bratr říká, že je to supr. Z věže asi 28m vysoké sjedete do tunelu, kolem kterého plavou žraloci – těch si nevšimnete, dosáhnout můžete rychlosti až 70km/h a dolů to trvá 3 sekundy….

Pro děti je vybudováno The Lost City – propletenec skluzavek, prolézaček, fontánek na jehož vršku se houpe hlava opičáka. Je to jakýsi obrovský hrnec, do kterého přitéká voda a v momentě, kdy se naplní, rozezvoní se zvon a obsah hlavy se vyleje na Lost City – to se opravdu ztrácí v kaskádách vodní masy…

pro ty nejmenší jsou tu „pidiskluzavky“,

kde si to užívají bez ohledu na národnost – Verunka má novou anglickou přítelkyni

Plavčíci jsou tu u každé atrakce, takřka na každém rohu, poučí vás jakou pozici zaujmout – v případě, že se nedomluvíte i ukáží…a pro malé neplavce vyfasujete plavací vestu. Celý areál je impozantní tropickou zahradou, jejímž středem se vine Mai Thai River – Líná řeka.

U naší pláže je pak bazén s umělými vlnami 3metry vysokými.

Když už máme vody přece jen dost, najíme se v jedné z mnoha restaurací – jsme příjemně překvapeni, že ceny jsou únosné a jídlo chutné. Údajně tu najdete i saunu, masáže, čajovnu, obchůdky se suvenýry a den uteče ani nevíte jak…

6. října Loro Park

Loro Park – botanická a zoologická zahrada v jednom nachází se v městě Puerto de la Cruz. Sestra si udělala den volna a tak tam jedeme společně. Tak jako Siam Park má připomínat thajskou vesničku. Při vstupu dostaneme nepostradatelnou mapu a opět se vyfotíme – tentokrát s papoušky – možná si řeknete, že je to kýčovitý suvenýr – je nebo není, pro vzpomínku je pěkný.

Procházíme divukrásnou zahradou palem, kaktusů, květin a mezi tou nádherou bydlí gorily, tygři, želvy, krokodýli , papoušci – těch je tu nepřeberné množství z celého světa, mají tu pro ně záchrannou stanici.

Podle časového rozpisu v brožurce s mapkou míříme postupně na vystoupení lachtanů, delfínů, kosatek a papoušků… Tyto show jsou neuvěřitelné !!!! Nejedná se jen o naučené cviky, jedná se o celé příběhy, do kterých je mnohdy vtažen i divák – především děti. Nám se poštěstilo, že si Verunku vybírají při show papoušků – drží košík s dobrotami a kolem ní poletují různobarevní papoušci a mlsají nabízené dobroty. Nedokážu popsat pocit dojetí, snažím se vyfotit co můžu – a kvůli zvířátkům bez blesku - je to bohužel obtížnější, tak aspoň krátké video…Verunka je z toho paf, usmívá se až na konci. Za odměnu dostane kšiltovku s logem Loro Parku a má zážitek na celý život 

Kromě show jsme uchváceni světem podmořské fauny a flóry – v obrovských akváriích se to hemží rybami neuvěřitelných velikostí, tvarů a barev, procházíme tunelem, kolem kterého se prohání žraloci a rejnoci. Pro tučňáky tu mají největší uměle vybudované ledové království – dokonce tu i sněží a imitují roční období stejné jako za polárním kruhem…..

Každý si tu přijde na své, milovníci květin se zastaví ve skleníku plném orchideí a pokud chcete vidět svět z ptačí perspektivy – v pavilonu Katandra – TreeTops – se vyšplháte po žebříkách a visutých lávkách až do korun stromů a kolem vás budou poletovat roztodivní papoušci.

Den se chýlí ke konci. Při návratu do apartmánu se zastavujeme v jednom nákupním centru – je čas koupit vysněné PetShopy – vychází kapku levněji než v ČR a hlavně daný slib se musí dodržet….

7. října

Nevím proč, ale v momentě, kdy je člověk spokojený, šťastný, ubíhá čas rychleji, než bychom chtěli. Den trávíme opět ve vlnách Atlantiku, Verunka nám postaví Pico del Teide a ukazuje jak skákal Horymír 

8.října

Je den odletu, dopoledne balíme a čas do odjezdu na letiště trávíme u hotelového bazénu, kde Verunka předvádí show kosatek a delfínů…Je plná dojmů, my všichni….byla to báječná dovolená a já vám Tenerife vřele doporučuju !!!!