Pobyt v Costa Calmě v roce 2008
Cestou tam mělo letadlo mezipřistání na Lanzarote, kde jsme si užívali asi 40ti minutového posezením bez vystupování. Přelet na Fuerteventuru trval asi 20 minut a nějaký čas zabrala ještě cesta autobusem z letiště do hotelu… jo je to pěkných pár kilometrů. Cesta ale nebyla tak únavná, jako při naší první cestě, kdy jsme museli navíc absolvovat ještě trajekt lodí…Druhý den jsme se jen tak toulali po Costa Calmě, vzpomínali na naši první dovolenou tady a dělali plány, co všechno chceme navštívit.Další den ráno nás pálí „celý člověk“, jak si s námi sluníčko včera zalaškovalo. Ono se to nezdá, ale protože se sluníčko občas schovává za mráčky a profukuje větřík, člověku to tak nějak nepřijde, že by si měl zpočátku dávat větší pozor…U delegátky CK si ještě před obědem dopředu objednáváme (a platíme) celodenní okružní výlet ostrovem. Bohužel jen v němčině, protože je tu málo Čechů. Po obědě si dáváme krátkou siestu na terase a asi v 16 hodin vyrážíme pěšky na západní pobřeží k Atlantickému oceánu. Je to nejkratší cestou přibližně 5 kilometrů pískem, respektive písčitými téměř neviditelnými cestami. Tentokrát jsem si do svého PDA zhotovil vlastní navigační mapu, takže nebloudíme a podařilo se nám dojít až přímo k moři. Fotíme, fotíme a koukáme. Je to prostě nádhera. Zpátky se vracíme skoro za tmy…V neděli 11.5. odpoledne vyrážíme na delší procházku podél pobřeží. Nejdříve jdeme od hotelu po pláži až k poslední „městské“ ulici, kde míříme nahoru, abychom nešli po kamenitém pobřeží. Tím se vyhýbáme i několika dalším menším plážím schovaným mezi skalisky a dolů se vracíme podle navigační mapy v PDA až na pláž Sotavento. Musím na tomto místě jednoznačně konstatovat, že v těchto místech jsou naprosto úžasné pohledy na moře a kopce. Široká a dlouhá pláž, kam až oko dohlédne, se táhne podél celého pobřeží více než 20 kilometrů na jih a lidí je tu tak málo, že by se člověk mohl málem až bát. Jdeme dál, dokud nás nezastavila poměrně hluboká úžina mořem vytvořené obrovské laguny. Měli jsme ji celou obejít směrem k pobřeží, ale nohy a čas nám napovídají, že teď už to zřejmě nepůjde a nejlepším řešením bude vydat se na zpáteční cestu. Přeplavat to nejde, nejsme na to v tuto chvíli vybaveni… A tak se vracíme zpět nejkratší cestou částečně po kamenitém pobřeží, ale vzhledem k postupujícímu přílivu se na poslední část cesty musíme vydat u prvního hotelu zase nahoru. Podle navigační mapy se ale za chvíli, když jsme minuli největší skaliska, vracíme zase zpět na pláž a do hotelu.Další den po obědě jsme se vydali místním autobusem do Morro Jable. Je to nejjižnější sídlo na ostrově, končí tady silnice. Jižněji už se dá jet jenom terénním vozidlem… Cesta na konečnou zastávku v Morro Jable trvala asi půl hodiny. Procházíme městečkem k přístavu, odtud se vydáváme po promenádě až k hotelovému komplexu SBH (Sunrise Beach Hotels), který je na opačném konci malebného městečka. Protože nám ještě zbývá spousta času, vracíme se k majáku Faro – ten je přibližně uprostřed dlouhé nádherné pláže Jandía. Od majáku jdeme rovnou na zastávku autobusu. Je to trochu dobrodružství, protože jízdní řády jsou poněkud odlišné od těch, které známe… A španělsky neumíme. Po návratu do hotelu nesmíme vynechat bar na pláži, kde jsme si chtěli dát campari s naranjou, ale barman byl trochu mimo, a tak jsme dostali Martini Roso. Snad proto se potom ještě na chvíli jdeme připalovat na pláž.V úterý 13.5. máme objednaný celodenní výlet – okruh ostrovem. Jedeme s německy hovořícím průvodcem. Nejdříve cestou nabíráme další cestující z několika hotelů, poslední v Tarajalejo z hotelu Tofio Resort Bahia Playa, pak míříme zpět na křižovatku u La Lajita a tudy do vnitrozemí. Nejprve se jede na snídani do restaurace El Valle u malé silničky, odtud pokračujeme dál zajímavým vnitrozemím zpět na hlavní silnici. Tady projíždíme okolo velkých lávových polí a hned za nimi odbočujeme směrem na městečko Antigua. Dál pokračujeme přes Tefii, okolo Tindayi, přes La Olivu do Corraleja na písečné duny. U písečných dun máme kratičkou zastávku na focení. Potom pokračujeme dál na jih hlavní silnicí až na „obchvat“ Puerto del Rosaria, kde odbočujeme vpravo zpátky do vnitrozemí. Pokračujeme přes Castilas del Angel (oběd v restauraci La Era), Velle de Inés, do Betancurie. Tady máme zastávku v muzeu s promítáním videoprezentace o historii a současnosti ostrova a kratičkou návštěvu kostela. Z Betancurie jedeme na nádhernou vyhlídku se zastávkou na focení a dále do Pájary. Zde opět chvíle pauza na prohlídku vchodu do kostela s aztéckými symboly, poté přes Tuineje na plantáže Aloe Vera s návštěvou továrničky a možností koupit domácí výrobky. Pak zpět přes Tuineje na hlavní silnici a návrat do hotelů s rozvezením cestujících. Do našeho hotelu se vracíme asi v 16:30. Samozřejmě jdeme přes bar, kde si dáváme svačinu a pak se ještě plácnout na pláž. I přesto, že jsme jeli s německými turisty (němčině přeci jen rozumím víc než španělštině…), výlet byl nezapomenutelným zážitkem. Ale určitě se to nedá srovnat se zážitky mého známého, který projel ostrov jako cykloturista.Další den odpoledne spěcháme na autobus do Oasis parku v La Lajita. V ZOO jsme navštívili papouščí show (tedy nic moc), lachtaní show (ta byla parádní), lachtani chodily i mezi diváky a stihli jsme ještě závěr show dravců v botanické zahradě. Prošli jsme i botanickou zahradu, kde převládají kaktusy všemožných tvarů a velikostí.15.5. čtvrtek je naším posledním dnem. Po snídani balíme, pak si jdeme lehnout na pláž, abychom nachytali ještě nějaké ty sluneční paprsky do zásoby… Před posledním obědem se jdeme naposledy převléknout na pokoj, dobalit, a dát kufry do recepce. Následuje již poslední a pořádný oběd, aby nebyl večer v letadle velký hlad. Přecpaní se převlékáme zase do plavek a jdeme znovu k moři. Jsme tam asi dvě hodiny, pak ještě rychle do baru na moučník a pití, poslední odpolední svačinku. To je výhoda all inclusive. Následuje už jen definitivní převlečení z plavek a čekání na autobus k letišti.Na tuhle týdenní dovolenou vzpomínám strašně moc rád. Jednak to byl naprosto úžasný relax od všedního života doma a navíc – Fuerteventura mě učarovala svým zvláštním a zcela netypickým rázem krajiny. Na první pohled je znát sopečný původ ostrova a ten mu dodává jedinečnou a okouzlující originalitu. A snad také proto, že jsme tam byli podruhé na stejném místě, ale navzdory tomu, anebo snad právě proto, jsme viděli spoustu nového a ještě zajímavějšího, než poprvé. Rád bych tam někdy znovu vrátil, i kdyby to měl být jen jediný den…