Tenerife - Úplně na západ…

Asi nikdy bychom se nedostali na místo, které jsme nenašli v žádném průvodci a které se pak stalo naším nejoblíbenějším na ostrově Tenerife, nebýt naší (nebo spíš mojí – manžel to jen „trpí“) vášně – geocachingu. Zasvěcení vědí a nezasvěceným v tuto chvíli musí stačit informace, že jsme měli v GPS zadané souřadnice a na ty jsme se prostě „museli“ dostat.Vydali jsme se tedy autem z Puerta směrem na západ přes městečko Garachico, dál až do Buenavista del Norte a tudy ještě dál pořád na západ. Kousek za městem se u silnice objevily cedule, které nás několika jazyky důrazně varovaly před cestou dál, a to především ve větrném nebo deštivém počasí, kdy hrozí opravdu vážné nebezpečí… Zastavili jsme, ale když kolem nás během chvilky bez zpomalení projela tři auta, usoudili jsme, že toto nebezpečí postoupíme (nepršelo a foukalo jen trošičku…).Je pravda, že silnice je jen pro silné nátury, vine se, tak jako spousta dalších na ostrově, poměrně strmě po úbočí útesů a stoupá stále výš. Logicky se tudíž nabízejí stále úchvatnější výhledy. Za zastavení určitě stojí vyhlídka u tunelu. A pak pořád dál na západ.Prvním tunelem, který vás asi ještě nevyděsí a pak dalším, přírodním, kde si zažijete tu nejčernější tmu a pocit klaustrofobie zaženou jen světla auta…Výhledy jistě okouzlí hlavně spolujezdci, ale řidič má co dělat, aby se vyhnul všem kamenům, které na silnici napadaly v těch „deštivých a větrných dnech“. Když jsme dojeli na konec silnice (opravdu tu končí), bylo tu zaparkováno překvapivě dost aut… (Samí odvážlivci ).Ocitli jsme se na území pokrytém sopečnými vyvřelinami, s minimem vegetace, obklopeným nádherným divokým neskutečně modrým Atlantikem. Na malinkatých plážičkách si tu užívali turisté, kteří se na severozápadě mohli kochat pohledem na Los Gigantes a ostrov La Gomera a při pohledu na jihozápad přes klasický červenobílý maják mohli tušit obrysy ostrova La Palma.My jsme šli po kamenitých chodníčcích dál až na betonovou plážičku (…a dál na západ už to opravdu nešlo…). Je tu žebřík pro snadný vstup do moře a prostě úžasné koupání a „houpání“, neboť vlny vás dokážou vyhoupnout až o pět šest schodů nahoru. Komu nevadí sirný zápach z rozehřátých útesů, vydrží tu klidně celý den. Když jsme se sem znovu vypravili v únoru, po zápachu nebylo ani stopy a vlny nás z „naší“ plážičky pěkně nevybíravě vyháněly…V únoru jsme tu taky nebyli za koupáním, ale za další z mých „geovýprav“. Vydali jsme se podél pobřeží směrem na západ a kochali se vlnami, které se tříštily o útesy pod námi, netušíc, jaký úkaz nás čeká. Kdysi jsme to viděli v nějakém dokumentu – vlny si v útesu vykotlají jakýsi komín a tím se snaží dostat až na útes. Je to úchvatný pohled, ale ještě úchvatnější „poslech“ – kam se hrabe parní lokomotiva!Ale nás už čekalo strmé stoupání o nějakou tu vrstevnici výš a cesta dál na sever. Tady se černé sopečné kameny změnily na rudooranžové. Kdybychom pokračovali dál, došli bychom až do vesničky Teno Alto, ale sem jsme se vypravili už dříve autem směrem z vnitrozemí.Po splnění „mise“ jsme se tedy zpět vraceli po horní cestě a vyšli jsme u rajčatové farmy. Na zemi se tu válely hromady rajčat ponechaných svému osudu…Asi neprošla výstupní jakostní kontrolou, ale barvičku měla, jak jí rajčata mají mít, ne jak je známe ze supermarketů.I procházka po pobřeží směrem na východ stojí za to. Kdo má rád pohled na vlny tříštící se o útesy přijde si tu, hlavně v zimě, na své.Po absolvování adrenalinové cesty zpět jsme nikdy neodolali zastávce v Garachico. O zajímavé historii se dočtete v průvodcích, skutečná nálada a pohoda na vás dýchne, až když si projdete všechny křivolaké uličky, posedíte nakafíčku na náměstí u kostela a budete pozorovat místní u jejich společenských her. Nebo si vyberete některou z malebných hospůdek a ochutnáte místní speciality. Kanárské brambory, ryby nebo králík za slušnou cenu kolem15 euro pro oba opravdu stojí za to.Takže šťastnou cestu, počasí bez větru a deště a dobrou chuť!K fotografiím z těchto složekGarachico, Teno v únoru a srpnu, ochutnejte...